Celý život jsem chtěl být otužilý a nemít problém s ledovou vodou. Jediným důvodem ovšem bylo pouze zdraví, případně představa, že budu vypadat cool (doslova), když před ostatními skočím do ledové vody aniž bych cvakal zuby se slovy "ppppp...pomoc". Samozřejmě to bylo moc málo na to, abych vůbec kdy pootočil kohoutkem směrem k modré barvě. Celých 30 let. Jednoho dne jsem náhodou narazil na článek popisující, že ranní ledová sprcha:
• Zvyšuje pozornost (protože šok z vody nás přinutí dýchat zhluboka, zvýšit příjem kyslíku a získat energii na celý den)
• Prospívá pokožce (protože se vám zimou stáhnou póry a kůže se tak brání před nečistotami)
• Posiluje imunitu a zlepšuje krevní oběh (krev se snaží obklopit orgány, aby je chránila, čímž se stimuluje její oběh)
• Stimuluje hubnutí ( protože tzv. hnědé (dobré) tuky, které generují teplo, aby nás ohřály, se studenou vodou aktivují)
• Zlepšuje regeneraci svalů (což dokazují výzkumy i mnoho profi sportovců, kteří užívají ledové lázně.. fair enough)
• Snižuje stres (máte stres? skočte do ledové vody. To bude takový stres, že ten váš vám časem přijde jako sranda)
• Léčí deprese (receptory zimy v kůži při reakci na studenou vodu vysílají obrovské množství el.signálů z periferních nervových zakončení do mozku, což doslova způsobuje "nakopnutí" dobré nálady)
Wow!! Tolik věcí že to ovlivní? A všechny mají vliv na většinu činností v životě. Imunita, nálada, psychika, focus. V té chvíli jsem si řekl: "Pokud je to takhle, byl bych úplně blbej, kdybych to nezkusil". Že to bylo ze začátku nepříjemné? No a? Alespoň to nebylo šokující, protože jsem teplotu vody ubíral postupně. Celých 6 měsíců mi trvalo dostat se na minimální možnou teplotu.
Bylo to pro mě nějak zvláštně symbolické. Najednou jsem si uvědomil, že něco, co pro mě bylo celý život naprosto nepředstavitelné a v čem jsem se shodl se všemi kamarády, rodinou a lidmi kolem, je vlastně úplně jinak. Je to možné. Je to dokonce docela jednoduché. A bylo to celou dobu naprosto dostupné, přímo před nosem.
Důvody. Stačilo více relevantních důvodů. "A přitom taková blbost" říkal jsem si. A co to udělalo. Shodou okolností jsem zanedlouho potom četl knihu Tony Robbinse: Unleash the Giant Within, kde popisoval motivaci jako stůl a nohy jako důvody. Na jedné noze stát nebude, na třech, čtyřech a více už to půjde solidně. Tím jsem si potvrdil, že o tom přemýšlím správně.
Proč se ráno trápit ledovou vodou? Přidal jsem si k tomu postupem času dva další důvody. Je to první "překážka", kterou dokážu ten den zdolat. Vojáci za toto považují ustlání postele (nehrozí, nemůžu riskovat vzbuzení všech mých dětí). Já si sprchou připomenu, že dokážu zdolat něco, co jsem takovou dobu pokládal za nemožné. A když takhle začnu den, získávám momentum, které využívám pro všechny další činnosti.
Od doby, kdy se mi podařila tahle maličkost, jsem dokázal implementovat téměř všechno, k čemu jsem měl více důvodů. A když něco implementovat chci, a důvod mám jen jeden, najdu si jich víc. Prostě si je vygooglím nebo se někým nechám přesvědčit.
Tímto způsobem vlastně vykutáleně obejdete svůj mozek, který vás chrání před vším nepříjemným svými výmluvami. Je tak naprogramovaný. Věřili byste tomu? Proto se také říká: "Váš největší nepřítel je ve vaší hlavě". Takže mu pěkně servírujte své důvody a motivace, dělejte to rychle (ideálně do 5 vtěřin) a nemůžete neuspět.
2018! To je rok, kdy se vám podaří to, co chcete. Věřte mi. Vím to!
