Všichni v sobě máme nějakým způsobem negativní "já", ať už je líné, závistivé, nedůsledné, mrhající časem. A každý v sobě má také obrovský potenciál, tu nejlepší verzi.
To "líné já" si nikdy nedá pokoj. Je velmi vytrvalé. Nikdy se ho nezbavíte, to je prostě lidská přirozenost. Smiřte se s tím. Můžete ho však zmenšit na "pidiverzi".
To "dobré já" potřebuje vaši pomoc. Je pomalé, potřebuje pořád pravidelně postrkovat, připomínat, že mu věříme. Když ho zanedbáte, velmi rychle zvadne. Jeho výhodou je to, že jen tak nezhasne. Abyste ho úplně "zabili", museli byste to opravdu hodně "podělat".
Obě "já" však mají jednu společnou vlastnost. Jsou tak silná, jak je krmíte. Je to vlastně strašně jednoduché. Když dáváte víc prostoru tomu línému, jste ještě línější. Když dneska budete místo čtení hrát hry, zítra bude ještě těžší otevřít knížku. Bude vás to stát víc sil.
Když přemůžete ten rádoby nezdolatelný moment, kdy se vám něco nechce - ohnete vaši bludnou přirozenost a ignorujete vaše "inteligentní" výmluvy, zítra bude stejná situace lehčí. Bude lehčí začít číst. Třetí den už to půjde samo, čtvrtý se na to budete těšit, pátý si řeknete "jak jsem mohl tak mrhat časem?".
Start je nejtěžší, pak jen udržte setrvačnost.
