Někdo říká, že riskovat znamená dělat hloupé chyby. Jiní, že kdo nic neriskuje, nic nezíská. Zkušenost a rozum říkají, že je to riskantní a nemá to smysl. Srdce zase šeptá "Zkus to!". Rozum, tedy věda ústy D. Kahnemana říká, že lidé jsou naprogramovaní být extrémně citliví vůči možnosti ztráty, mnohem více než u možnosti zisku. D. Ariely to doplňuje důkazem, že všichni chceme mít zadní vrátka, jsme tím posedlí.
Jsou však činnosti, kde moc zadních vrátek není. Nebo je u nich velká pravděpodobnost neúspěchu: 90% startupů končí do pár let, obchodní konverze se pohybují v řádu promilí až procent. Jsou sporty a zaměstnání, kde vás jedna chyba může stát život. Přesto jsou lidé, kteří do toho jdou. Ne proto, že chyběli na matice, když se probírala procenta. Šance znají. Chápou však, že když jsou extrémně malé, musí oni být extrémní v přípravě, znalostech, snaze, výkonnosti.. ve všem. Berou to pouze jako o něco vyšší měřítko (i když vědí, že to "něco" je hodně velké).
Jít do něčeho "riskantního" tedy neznamená mít menší pud sebezáchovy nebo se nebát. Znamená to uvědomovat si naprosto přesně pravidla hry a udělat maximum pro to, aby k chybám nedošlo. Je to nekomfortní, náročné a bolí to. Proto většina "neriskuje". Záměrně v uvozovkách.
