Investujte do týmu: Nechte ho dělat chyby

Večer jsem si při probliížení rodinných fotek vzpomněl na jednu úsměvnou pracovní událost. Před lety jsem poslal svůj tým na první veletrh. Cíl byl jasný: networkovat a vrátit se s kupou leadů. Poslal, protože já v tu dobu vítal v porodnici prvního Gambiražu juniora. Tým se vrátil z akce nadšený: „To bylo super, takových lidí. Všechny jsme obešli a opsali si jejich jména z visaček“ .. „Aha? To je dobrý. A..vy jste s nimi nemluvili?“ .. „Nee?!“ ..“Počkat, takže kdybyste našli poklad, tak si jen napíšete jeho souřadnice? Nemyslíte, že příště tam už třeba nebude?“

Samozřejmě jsem pak chybu vzal na sebe, protože jsem jim předtím skoro nic nevysvětlil. Prostě nechtěli být vlezlí. Byla z toho fajn diskuze o tom, co znamená v obchodu dravost a co znamená nechat si utéct příležitost před očima. Smáli jsme se tomu a ještě chvíli jsem si z nich kvůli tomu dělal srandu. Můžu vám říct, že bylo vidět, jak se těší na další veletrh, aby mi zavřeli zobák.

Z toho dalšího měli domluvené schůzky na tři týdny dopředu a z několika z nich byly hodně velké dealy.

Ponaučení? Nechat tým udělat někdy chybu je ten nejrychlejší a nejspolehlivější způsob, jak to příště nejen nepokazí, ale udělají perfektně, sami od sebe, bez přesvědčování, bez příkazů. Kalkulovaný risk nebo investice, chcete-li. Oželím leady teď, abych jich měl v budoucnu mraky. Simple a ještě spousta legrace. Vyzkoušeno a věřte mi, že to funguje.

Má to ještě jeden přínos. Když dáte týmu takovýto prostor, možnost udělat chybu, dáváte jim vlastně kompetenci, zodpovědnost. To je samo o sobě motivuje. A když se z toho pak sami poučí, mají lepší pocit zadostiučinění. Přišli si na to sami. Sami víte, že vlastní zkušenost nic nenahradí. Naopak když vám někdo říká, jak máte něco dělat, moc velké nadšení přitom člověk nezažívá. Snažte se dávat návody a příkazy jen minimálně, vyhýbejte se mikromanagementu obloukem. Naopak komunikujte s týmem takovým způsobem, aby si dokázal najít vlastní cestu k tomu nejlepšímu způsobu, jak něco udělat. Je to trochu koučování, trochu mentoring, diplomacie, trpělivost. Ano, někdy to může trvat déle, ale pak je to vyřešené navždy. A to za to stojí, nemyslíte?